Historie koupaliště
Lesní koupaliště je jedním z nejoblíbenějších libereckých veřejných prostranství. První nápad vybudovat přírodní „lesní lázeň“ v místech, kde Jizerský potok (dříve zvaný Baierův) opouští v nadmořské výšce cca 410 m úzkou a strmou balvanitou rokli a na samém úpatí Jizerských hor protéká první rovinatou nivou, obklopenou lesy, pochází z první poloviny 30. let dvacátého století. Několik občanů (v čele s učitelem Edmundem Bergmannem) tehdy ještě samostatné obce (městyse) Ruprechtice (XIV. městskou čtvrtí Liberce se Ruprechtice staly až roku 1939) vytvořilo spolek Waldbad in Ruppersdorf a požádalo liberecký Okresní úřad o povolení výstavby zděného bazénu, pro jehož stavbu byly vykoupeny příslušné pozemky od majitelů Antonína Gahlera (Ruprechtice čp.37) a Antonína Hirschmanna (tamtéž čp.38). Vodoprávní a stavebně právní zřízení a následná vlastní stavba se ale vlekly několik roků, takže věrohodné zprávy o dokončení stavby a první návštěvnické sezoně jsou až z válečného roku 1940. Stavbu provedla firma Preibisch a Reinelt z Mníšku u Liberce. Rekreační bazén odpovídal i požadavkům na plavecké závody, jeho hlavní vana byla u hráze hluboká 4,8 m a dosahovala při stoupajícím dnu délky 50 m. Na hrázi bylo šest startovních bloků. Šířka bazénu včetně mělké části pro děti je 25 m, v zadní, rovněž mělké části, je bazén prodloužen o dalších 20 m. Hlavním zdrojem vody je Jizerský potok (v jeho shora zmíněné rokli zmiňují turistické průvodce z konce 19. století existenci tzv. Herkulovy lázně (Hercules Bad), patrně hluboké přírodní tůně „mezi nádhernými buky a jedlemi“); a potok přitékající zleva z bočního údolí, vedoucího od Liberecké výšiny. Plocha bazénu je 1625 m2, jeho objem činí 4125 m3.
Po válce v r. 1945 bylo Lesní koupaliště svěřeno tzv. Národnímu tělovýchovnému výboru a hojně využíváno. Původní předválečné zařízení bylo sice postupně doplňováno, takže v dobách největšího „rozkvětu“ zde byly i houpačky, skluzavka, kolotoč, hřiště a v severní části rozlehlá dřevěná budova převlékacích kabin a sociálních zařízení, nicméně během desetiletí neudržovaný areál zvolna chátral a byl proto v roce 2007 úředně uzavřen. Navštěvován byl ale - díky porušenému plotu a bez jakékoli kontroly - i nadále, což vedlo k dalším devastacím, které vyvrcholily v roce 2010 vyhořením dominantního objektu koupaliště, zmíněných převlékáren. Postupně zchátral i vypuštěný bazén, ze zazemněných spár vyrůstaly rostliny a zvolna pokrývaly jeho dno a jeho boky se začaly hroutit. Roku 2016 Město Liberec rozhodlo s ostudným stavem skoncovat. Následujícího roku byl bazén důkladně opraven, hloubka u hráze snížena o 2 metry a celý areál byl po asanaci svěřen do péče Městských lesů. Od roku 2018 mohlo tak být Lesní koupaliště opět přístupné veřejnosti. Roku 2020 převedly Městské lesy celý areál na nově vzniklý spolek zvaný Lesní koupaliště, jehož snahou bude vrátit tomuto jedinečnému místu s čistou a chladnou vodou, ležícímu uprostřed podhorských lesů, jeho bývalou krásu a oblibu.
Miloslav Nevrlý
